Zvuk, hudební úroveň, obal desky: Průměrné skóre 4.9 z 5.0
http://www.gorila.sk/product/524550
RECENZIA 1
Spojení gregoriánského chorálu se zvukem improvizujícího saxofonu odstartoval v roce 1994 albem „Officum“ Jan Garbarek s Hilliard Ensemble. Když celý (nejen) křesťanský svět slavil o čtyři roky později 900.výročí narození Hildegardy z Bingenu, výjimečné skladatelky a mystičky, objevila se celá řada pozoruhodných fúzí chorálu se současným hudebním přístupem. Podobným způsobem přistoupily k duchovnímu sborovému zpěvu v loňském roce české soubory – stalo se tak na výtečném albu „Apokalypsis“ díky Tiburtina Ensemble a tria Davida Dorůžky. Trochu jinak na to šel košický sbor VOCES GREGORIANAE CASSOVIENSES a saxofonista ADRIÁN HARVAN na albu „Rorate Caeli“, který nyní vydal slovenský label Hevhetia.
Jejich přístup je jiný v tom, že saxofonista většinou nehraje společně se sborem, jako je tomu ve výše uvedených případech. Svým křehkým, pročištěním zvukem mi album evokuje „Darkness Into Light“ Johna Tavenera, který takto střídá původní a autorský gregoriánský chorál se soudobě znějícím smyčcovým kvartetem. A opět zde figurují ženské hlasy (Anonymous 4). A jak takhle srovnávám, vychází mi výsledek snažení protagonistů ze Slovenska na výbornou!
Voces Gregorianae Cassovienses vznikl poměrně nedávno, v roce 2011. Devět zpěvaček pod vedením Jána Velbackého si však za tu krátkou dobu vydobylo pověst jednoho z nejlepších evropských ženských sborů, interpretujících raně středověký monofonní zpěv. Saxofonista Adrián Harvan má zkušenosti nejen jako hráč v jazzových komorních souborech a big-bandech především na východě Slovenska, ale spolupracuje také se symfonickými tělesy. Nahrávání se uskutečnilo v košickém studiu Klakson a zvuk je velmi čistý, přirozený a prostorově vyvážený. Také obal CD je velmi povedený, včetně bohatého bookletu, jenž obsahuje nejen originální latinské texty, ale také jejich slovenský překlad (inteligentním Čechům snadno srozumitelný). A tak se můžeme dozvědět velmi hluboký význam titulu alba – „Rorate Caeli“ je součástí nádherného verše „…a z oblaků nechť prší spravedlnost“…
Hudba, linoucí se 57 minut z disku, není pro každodenní poslech, a už vůbec ne jen na jedno ucho. Je nutné se do ní ponořit a nechat se unášet zdánlivě monotónními hlasy. Opravdu zdánlivě, neboť i v této duchovní pokoře, která je základem gregoriánského chorálu, vyplouvají zvolna bohaté emoce. A údiv. Vytržení. Saxofon toto vše ještě zdůrazňuje, a to v pěti sólových improvizacích, která album dokonce otevírají a zakončují. Harvan střídá obligátní sopránku s tenorem. Ten zazní dvakrát a u něj je patrné jazzové frázování (hlavně v „Improvizácia 4“), přičemž zvuk je sice sytý, ale ohebný a teplý. Vášnivěji zabarvenou sopránkou pak kromě tří samostatných tracků ozvláštňuje ještě dva chorály – v „Conditor alme siderum“ vytváří se sborem ve střední části neobyčejně osvěžující refrén, takže chorál získává až klasickou písňovou formu, v „Ave Maria“ sólově dvakrát prokládá vokální chorusy, aby se pak v závěru všichni setkali v lahodném unisono souzvuku.
RECENZIA 2
Jan Veľbacký po ukończeniu studiów teologicznych na Uniwersytecie Laterańskim w Rzymie rozpoczął naukę uzyki, zdobywając tytuł doktora w kategorii chorału gregoriańskiego. Dziś pracuje jako pedagog w Państwowym onserwatorium oraz Wydziale Teologicznym w Katolickim Uniwersytecie w Koszycach i angażuje się w mnóstwo przedsięwzięć muzycznych związanych z muzyką sakralną i liturgiczną. Jednym z takich właśnie projektów jest prowadzenie i piastowanie stanowiska dyrektora artystycznego chóru Voces Gregorianae Cassovienses, znanego dotychczas z wielu gorąco przyjmowanych przez publiczność i krytyków muzycznych koncertów w Europie (Czechy, Polska, Węgry, Włochy, Niemcy, Irlandia i Belgia). To właśnie z inicjatywy Velbacky'ego ykrystalizował się projekt, jaki w 2014 roku opublikowała na płycie wytwórnia Hevhetia. Album ''Rorate Caeli'' to płyta wyjątkowa i jedyna w swoim rodzaju. Eksperyment polega na połączeniu z sobą brzmienia chóru gregoriańskiego z jazzowymi improwizacjami saksofonu. Tradycyjne średniowieczne pieśni sakralne w symbiotyczny sposób połączono na płycie z improwizowanymi partiami młodego wirtuoza z Bańskiej Bystrzycy -Adriana Harvana, znanego m.in. z współpracy z popularnym słowackim AMC Trio. Jednak w zaledwie dwóch przypadkach (''Conditor alme siderum'' i ''Ave Maria'') mamy na ''Rorate Caeli'' do czynienia z jednoczesnym śpiewem chóru i partiami saksofonu. Filozofia przekazu całości polega raczej na dialogowaniu w sposób przemienny, kiedy pomiędzy poszczególnymi pieśniami pojawiają się kilkuminutowe jazzowe improwizacje. Dlatego właściwy efekt odbioru tej muzyki osiągniemy jedynie przesłuchując cały blisko godzinny album. Warto podjąć się tego wyzwania by docenić zamiary twórcy przedsięwzięcia Jana Velbacky'ego -wybitnego teoretyka muzyki, ale i wspaniałego dyrygenta prowadzącego 10-osobowy chór. Słuchając płyty nasuwać się mogą skojarzenia z eksperymentami Jana Garbarka z kwartetem wokalnym The Hilliard Ensemble. Jan Velbacky postawił jednak na repertuar szczególnie mu bliski. W programie płyty znalazły się takie m.in. sakralne pieśni jak ''Kyrie Eleison'', ''Ave Maria'' czy ''Salve Regina''. Pięć improwizowanych fragmentów zagranych przez Adriana Harvana z pogłosem kojarzącym się z wnętrzem świątyni, wplecione jest pomiędzy chorały w sposób ciągły (bez przerw między poszczególnymi tytułami). Saksofon solo brzmi podczas godziny albumu ''Rorate Caeli'' w sumie przez około 20 minut, lecz trudno wyodrębnić te fragmenty jako osobne utwory. ''Rorate Caeli'' to rodzaj concept albumu,
jaki trudno będzie komukolwiek zaszufladkować stylistycznie. Z jednej strony mamy bowiem pełen religijnego natchnienia, wyjątkowy żeński chór, z drugiej: nasycone jazzowym sposobem postrzegania estetyki muzycznej partie saksofonu. A jednak to wszystko tworzy wspaniałą, spójną całość, jednoznacznie przekonującą słuchacza, iż ma do czynienia z zupełnie nową estetyką i sposobem postrzegania dźwięków. Jazz sakralny? Tak czy inaczej ''Rorate Caeli'' zasługuje zarówno na uwagę miłośników jazzu, jak i melomanów preferujących klasyczne chóry. Wyjątkowo uduchowiona muzyka, niosąca ukojenie i prowokujaca do wyciszenia i zadumy. Poza wszelkimi kategoriami. Polecam.
Robert Ratajczak
RECENZIA 3
Das Gesangsensemble VOCES GREGORIANAE CASSOVIENSES versteift sich einzig auf die Gregorianik, weil es ebendies als vorm Aussterben bedroht erachtet, was sie zumindest in ihrer ursprünglichen Form außerhalb des Klerus vermutlich auch ist, wohingegen sie Fußnoten in der Popgeschichte schreibt. die traditionellen Kompositionen beziehungsweise Gesänge gehen einen Schulterschluss mit den Saxofon-Iimprovisationen von Adrián Harvan ein, was aber beileibe nicht zu einem Jazz-Mittelalter-Crossover führt, sondern einem gleichbleibenden Klangeindruck mit Bläser-Interludien als relativen Fremdkörpern, hörenswert vornehmlich unterm Kopfhörer, ein stetes An- und Abschwellen intensiv dunkler Klangfarben.
FAZIT: Diese hochwertige Inszenierung zur Wahrung eines kulturellen Erbes, passenderweise mit informativ fettem Büchlein ausgestattet, stellt verlorene Holzbläser, monophon statt geschichtet, sakralen Stimmen gegenüber, beide sehr dynamisch eingefangen und ausschließlich Freunden experimenteller beziehungsweise dezidiert kirchlicher Musik zu empfehlen.
http://www.gorila.sk/product/524550
RECENZIA 1
Spojení gregoriánského chorálu se zvukem improvizujícího saxofonu odstartoval v roce 1994 albem „Officum“ Jan Garbarek s Hilliard Ensemble. Když celý (nejen) křesťanský svět slavil o čtyři roky později 900.výročí narození Hildegardy z Bingenu, výjimečné skladatelky a mystičky, objevila se celá řada pozoruhodných fúzí chorálu se současným hudebním přístupem. Podobným způsobem přistoupily k duchovnímu sborovému zpěvu v loňském roce české soubory – stalo se tak na výtečném albu „Apokalypsis“ díky Tiburtina Ensemble a tria Davida Dorůžky. Trochu jinak na to šel košický sbor VOCES GREGORIANAE CASSOVIENSES a saxofonista ADRIÁN HARVAN na albu „Rorate Caeli“, který nyní vydal slovenský label Hevhetia.
Jejich přístup je jiný v tom, že saxofonista většinou nehraje společně se sborem, jako je tomu ve výše uvedených případech. Svým křehkým, pročištěním zvukem mi album evokuje „Darkness Into Light“ Johna Tavenera, který takto střídá původní a autorský gregoriánský chorál se soudobě znějícím smyčcovým kvartetem. A opět zde figurují ženské hlasy (Anonymous 4). A jak takhle srovnávám, vychází mi výsledek snažení protagonistů ze Slovenska na výbornou!
Voces Gregorianae Cassovienses vznikl poměrně nedávno, v roce 2011. Devět zpěvaček pod vedením Jána Velbackého si však za tu krátkou dobu vydobylo pověst jednoho z nejlepších evropských ženských sborů, interpretujících raně středověký monofonní zpěv. Saxofonista Adrián Harvan má zkušenosti nejen jako hráč v jazzových komorních souborech a big-bandech především na východě Slovenska, ale spolupracuje také se symfonickými tělesy. Nahrávání se uskutečnilo v košickém studiu Klakson a zvuk je velmi čistý, přirozený a prostorově vyvážený. Také obal CD je velmi povedený, včetně bohatého bookletu, jenž obsahuje nejen originální latinské texty, ale také jejich slovenský překlad (inteligentním Čechům snadno srozumitelný). A tak se můžeme dozvědět velmi hluboký význam titulu alba – „Rorate Caeli“ je součástí nádherného verše „…a z oblaků nechť prší spravedlnost“…
Hudba, linoucí se 57 minut z disku, není pro každodenní poslech, a už vůbec ne jen na jedno ucho. Je nutné se do ní ponořit a nechat se unášet zdánlivě monotónními hlasy. Opravdu zdánlivě, neboť i v této duchovní pokoře, která je základem gregoriánského chorálu, vyplouvají zvolna bohaté emoce. A údiv. Vytržení. Saxofon toto vše ještě zdůrazňuje, a to v pěti sólových improvizacích, která album dokonce otevírají a zakončují. Harvan střídá obligátní sopránku s tenorem. Ten zazní dvakrát a u něj je patrné jazzové frázování (hlavně v „Improvizácia 4“), přičemž zvuk je sice sytý, ale ohebný a teplý. Vášnivěji zabarvenou sopránkou pak kromě tří samostatných tracků ozvláštňuje ještě dva chorály – v „Conditor alme siderum“ vytváří se sborem ve střední části neobyčejně osvěžující refrén, takže chorál získává až klasickou písňovou formu, v „Ave Maria“ sólově dvakrát prokládá vokální chorusy, aby se pak v závěru všichni setkali v lahodném unisono souzvuku.
RECENZIA 2
Jan Veľbacký po ukończeniu studiów teologicznych na Uniwersytecie Laterańskim w Rzymie rozpoczął naukę uzyki, zdobywając tytuł doktora w kategorii chorału gregoriańskiego. Dziś pracuje jako pedagog w Państwowym onserwatorium oraz Wydziale Teologicznym w Katolickim Uniwersytecie w Koszycach i angażuje się w mnóstwo przedsięwzięć muzycznych związanych z muzyką sakralną i liturgiczną. Jednym z takich właśnie projektów jest prowadzenie i piastowanie stanowiska dyrektora artystycznego chóru Voces Gregorianae Cassovienses, znanego dotychczas z wielu gorąco przyjmowanych przez publiczność i krytyków muzycznych koncertów w Europie (Czechy, Polska, Węgry, Włochy, Niemcy, Irlandia i Belgia). To właśnie z inicjatywy Velbacky'ego ykrystalizował się projekt, jaki w 2014 roku opublikowała na płycie wytwórnia Hevhetia. Album ''Rorate Caeli'' to płyta wyjątkowa i jedyna w swoim rodzaju. Eksperyment polega na połączeniu z sobą brzmienia chóru gregoriańskiego z jazzowymi improwizacjami saksofonu. Tradycyjne średniowieczne pieśni sakralne w symbiotyczny sposób połączono na płycie z improwizowanymi partiami młodego wirtuoza z Bańskiej Bystrzycy -Adriana Harvana, znanego m.in. z współpracy z popularnym słowackim AMC Trio. Jednak w zaledwie dwóch przypadkach (''Conditor alme siderum'' i ''Ave Maria'') mamy na ''Rorate Caeli'' do czynienia z jednoczesnym śpiewem chóru i partiami saksofonu. Filozofia przekazu całości polega raczej na dialogowaniu w sposób przemienny, kiedy pomiędzy poszczególnymi pieśniami pojawiają się kilkuminutowe jazzowe improwizacje. Dlatego właściwy efekt odbioru tej muzyki osiągniemy jedynie przesłuchując cały blisko godzinny album. Warto podjąć się tego wyzwania by docenić zamiary twórcy przedsięwzięcia Jana Velbacky'ego -wybitnego teoretyka muzyki, ale i wspaniałego dyrygenta prowadzącego 10-osobowy chór. Słuchając płyty nasuwać się mogą skojarzenia z eksperymentami Jana Garbarka z kwartetem wokalnym The Hilliard Ensemble. Jan Velbacky postawił jednak na repertuar szczególnie mu bliski. W programie płyty znalazły się takie m.in. sakralne pieśni jak ''Kyrie Eleison'', ''Ave Maria'' czy ''Salve Regina''. Pięć improwizowanych fragmentów zagranych przez Adriana Harvana z pogłosem kojarzącym się z wnętrzem świątyni, wplecione jest pomiędzy chorały w sposób ciągły (bez przerw między poszczególnymi tytułami). Saksofon solo brzmi podczas godziny albumu ''Rorate Caeli'' w sumie przez około 20 minut, lecz trudno wyodrębnić te fragmenty jako osobne utwory. ''Rorate Caeli'' to rodzaj concept albumu,
jaki trudno będzie komukolwiek zaszufladkować stylistycznie. Z jednej strony mamy bowiem pełen religijnego natchnienia, wyjątkowy żeński chór, z drugiej: nasycone jazzowym sposobem postrzegania estetyki muzycznej partie saksofonu. A jednak to wszystko tworzy wspaniałą, spójną całość, jednoznacznie przekonującą słuchacza, iż ma do czynienia z zupełnie nową estetyką i sposobem postrzegania dźwięków. Jazz sakralny? Tak czy inaczej ''Rorate Caeli'' zasługuje zarówno na uwagę miłośników jazzu, jak i melomanów preferujących klasyczne chóry. Wyjątkowo uduchowiona muzyka, niosąca ukojenie i prowokujaca do wyciszenia i zadumy. Poza wszelkimi kategoriami. Polecam.
Robert Ratajczak
RECENZIA 3
Das Gesangsensemble VOCES GREGORIANAE CASSOVIENSES versteift sich einzig auf die Gregorianik, weil es ebendies als vorm Aussterben bedroht erachtet, was sie zumindest in ihrer ursprünglichen Form außerhalb des Klerus vermutlich auch ist, wohingegen sie Fußnoten in der Popgeschichte schreibt. die traditionellen Kompositionen beziehungsweise Gesänge gehen einen Schulterschluss mit den Saxofon-Iimprovisationen von Adrián Harvan ein, was aber beileibe nicht zu einem Jazz-Mittelalter-Crossover führt, sondern einem gleichbleibenden Klangeindruck mit Bläser-Interludien als relativen Fremdkörpern, hörenswert vornehmlich unterm Kopfhörer, ein stetes An- und Abschwellen intensiv dunkler Klangfarben.
FAZIT: Diese hochwertige Inszenierung zur Wahrung eines kulturellen Erbes, passenderweise mit informativ fettem Büchlein ausgestattet, stellt verlorene Holzbläser, monophon statt geschichtet, sakralen Stimmen gegenüber, beide sehr dynamisch eingefangen und ausschließlich Freunden experimenteller beziehungsweise dezidiert kirchlicher Musik zu empfehlen.